Historie kostela sv. Jana Křtitele

Kostel byl původně nazýván "na horkách", protože je vystavěn na mírné vyvýšenině nad vesnicí a je zdálky dobře viditelný.

Podací právo nad farním kostelem, který se připomíná se v rejstřících desátků papežských již r. 1352 náleželo klášteru Svatojiřskému.

Roku 1421 odňali Pražané klášteru Svatojiřskému dvůr v Noutonicích, jejž klášter teprve r. 1485 zase vykoupil. Zdá se, že v době, kdy statek byl klášteru odcizen, vykonávali duchovní správu v Noutonicích kněží pod obojí a udrželi se tu i po r. 1485, neboť na listině podané kněžími pod obojí k císaři r. 1562 jest mezi jinými podepsán „kněz Vojtěch, farář na Hůrkách u sv. Jana“. Tak byl již tehdy nazýván kostel Noutonický, leže na vršku opodál vesnice. Později tu byl farářem Petr Bavorovský, bývalý farář Kladenský (okolo r. 1585), který jsa více luterán než katolík, opět odešel okolo r. 1596).

Kněžna – abatyše Žofie Albinka Helfenburku dala r. 1602 polnosti ke dvoru Noutonickému náležející v užívání poddaným s tím závazkem, aby odváděli desátý mandel ve prospěch ve prospěch pustého tehdáž chrámu Páně. V 17. století fara zanikla a duchovní správu vykonával tu kaplan od sv. Jiří v Praze.

Později až do r. 1707 kostel Noutonický náležel jako filiálka k faře Ounětické.

Roku 1682 byl kostel přestavěn do nynější podoby abatyší Annou Mechthildou Schenweisovou z Ecksteinu. R. 1707 abatyše Helena Pyeronova z Galliano za souhlasu arcibiskupské konsistoře zřídila samostatnou faru v Noutonicích, která tudíž byla od Ounětic oddělena. Podnětem k tomuto kroku bylo prý řečené abatyši, že se cítila od faráře Kunětického uraženou, protože zemřelou v Statečnicích její komornou nepochoval sám, nýbrž dal pohřeb vykonati svým kaplanem.

Z farářů po roce 1707 je třeba hlavně připomenout:

Josef Horák (1753-63) narodil se na osadě Noutonické ve Statenicích r. 1722 jakožto syn tamního duchovního, stal se metropolitním kanovníkem v Praze, zvolen 1786 děkanem a 1787 proboštem metropolitní kapitoly a

Norbert Augustin Foršt 1763-1769 (měl dva bratry kněze a čtyři sestry jeptišky, zemřel v mladém věku 29 let a je pochován pod mramorovým kamenem, jejž jeho otec dal zhotovit a nápis naň složill.

Když roku 1742 Francouzi obsadili Prahu, tu vojevůdce jejich Broglio všem farářům pražským a okolním rozkázal, aby na kázáních velebili vládu francouzskou a odvraceli lid od legitimní panovnice císařovny Marie Teresie. Ale farář Karel Oppolský (1742-53) věren své císařovně, s kazatelny k lásce a věrnosti vůči ní posluchače své vybízel. Když se o tom Broglio dověděl, vyslal do Noutonic oddíl vojska, aby faráře spoutaného do Prahy před vojenský soud přivedli. Vojáci faru obstoupili, ale farář na štěstí doma nebyl. Obdržev pak od jednoho farníka výstrahu, útěkem z nebezpečí života vyvázl.

R. 1774 byla věž farního kostela ve zdivu o 5 loket zvýšena a střecha její plechem pobita. Kříž věžní byl 7. května 1774 farářem benedikován a za zvuků trub a bubnů na vrchol věže vytažen, do jablka pod křížem byla vložena plechová skříňka s ostatky svatých a pergamenový list s letopisným nápisem. Téhož roku  by přelit větší zvon a přestavěna kruchta.

Dne 6. července roku 1782 v noci byl kostel Noutonický oloupen: svatokrádežníci vypáčili tabernákl a uloupili stříbrný kalich i mosazné ciborium.

Právo patronátní kostela Noutonického měl klášter Svatojiřský až do svého zrušení 1782, načež kostel byl zprvu pod patronátem císařským, jelikož panství připadlo komoře císařské. Od r. 1790 prodejem velkostatku přeházelo i patronátní právo na majitele, jichž se tu vystřídalo několik.

R. 1837 byl menší zvon ukraden a nový byl pořízen r. 1857 z výnosu sbírek nákladem 241 zlatých (císař Ferdinand Dobrotivý přispěl 90 zl.). Ulit byl od bratří Diepoldů v Praze.

Roku 1862 byl rozšířen hřbitov. Pahorek, na němž stojí noutonický kostel,  byl až do roku 1863 pustý. Toho roku dal farář Slavíček posázeti jak celý hřbitov, tak i prázdnou prostoru před kostelem rozličnými stromy.

Roku 1895 byl kostel opraven. Nové varhany dodala firma Rejna a Černý v Praze. Nový obraz „Sv. Jan Nepomucký, jakožto almužník“ (dříve tu býval obraz na stěně malovaný) zhotovil malíř Jan Heřman. Tehdy byla přistavěna také nová sakristie.